NSK a kvalifikace tlumočníků českého znakového jazyka

„I jedno špatně přetlumočené slovo může rozhodnout o zdraví, penězích i budoucnosti neslyšících uživatelů českého znakového jazyka,“ varují odborníci před nekvalitním ověřováním tlumočníků českého znakového jazyka, o jehož schválení právě rozhoduje MŠMT

Praha, 27. listopadu 2025 – Odborná komunita v oblasti tlumočení a vzdělávání tlumočníků českého znakového jazyka (ČZJ) důrazně nedoporučuje Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) schválit právě připravovanou Profesní kvalifikaci Tlumočník/tlumočnice českého znakového jazyka (PK TZJ) v rámci Národní soustavy kvalifikací (NSK). Podle odborníků hrozí, že by systém vedl k formálnímu potvrzení kvalifikace bez skutečné záruky, že tlumočník opravdu dobře ovládá především znakový jazyk. To může mít velmi konkrétní dopady na každodenní život 10 000–15 000 neslyšících uživatelů ČZJ v Česku – na jejich zdraví, práci, vzdělávání, rodinu i kontakt se státem. Na tlumočení českého znakového jazyka (ČZJ) mají neslyšící přitom právo. Mezi varujícími odborníky jsou zahrnuti zástupci profesních organizací tlumočníků znakových i mluvených jazyků, naprostá většina autorů návrhu profesní kvalifikace tlumočník znakového jazyka, střechová organizace sdružující organizace klientů tlumočnických služeb i akademická obec.

Když tlumočení selže: co to znamená v praxi

Pro člověka, který slyší, je tlumočení často „jen“ služba navíc. Pro neslyšící uživatele českého znakového jazyka je to ale základní potřeba, aby vůbec mohl rozhodovat o svém životě.

Představte si tyto situace:

U lékaře: Neslyšící pacient vysvětluje alergie, předchozí léčbu a potíže. Tlumočník nepřesně tlumočí pojmy, které lékař nebo pacient/ka používá. Lékař dostane zkreslené informace a může předepsat léčbu, která pacientovi uškodí.

Při podpisu důležité smlouvy: Neslyšící člověk si bere hypotéku, uzavírá nájemní smlouvu nebo se stává společníkem ve firmě. Jedná v bance či u notáře a spoléhá na to, že mu tlumočník věrně zprostředkuje vše, co říká druhá strana – včetně „drobného písma“ a všech podmínek. Pokud tlumočník nerozumí dobře právnické terminologii, zjednoduší složité pasáže nebo některé informace zcela vynechá, může neslyšící podepsat smlouvu, která je pro něj výrazně nevýhodná, zadluží ho na dlouhé roky nebo ho zbaví důležitých práv. Formálně bylo „přetlumočeno“, ale fakticky nedošlo k plnohodnotnému porozumění – důsledky pak ale nesou neslyšící lidé sami.

V práci a při kariérním růstu: Neslyšící zaměstnanec jde na pracovní pohovor. Tlumočník musí rozumět nejen odbornému jazyku daného oboru, ale i jemným významovým odstínům, narážkám, otázkám „mezi řádky“ a umět je přesně převést do znakového jazyka a naopak. Pokud tuto kompetenci nemá, může neslyšící působit nejistě, nepřipraveně nebo „málo schopně“, i když ve skutečnosti jen nedostal stejné informace jako jeho slyšící kolegové. To přímo ovlivňuje jeho šance na kariérní růst, výši mzdy i to, jestli bude brán jako plnohodnotný člen týmu.

„Tlumočník znakového jazyka není jen někdo, kdo ‚překládá slova rukama‘. Je to člověk, který nese spoluodpovědnost za to, jestli neslyšící rozumí klíčovým informacím o svém zdraví, penězích, rodině nebo právech,“ shodují se signatáři výzvy.

Proč musí tlumočník skvěle umět jazyk i samotné tlumočení

Kvalitní tlumočník ČZJ musí zvládnout dvě velmi náročné věci zároveň: 1) Perfektní jazykovou znalost dvou jazyků – vedle excelentní znalosti češtiny musí velmi dobře ovládat i český znakový jazyk, který je plnohodnotný jazyk s vlastní gramatikou a slovní zásobou a nikoli jen pantomima či mávání rukama. 2) Tlumočnické dovednosti – musí rychle zpracovat poslech (nebo vizuální vstup v ČZJ), porozumět významu, zohlednit kontext a během několika sekund převést sdělení do druhého jazyka tak, aby význam zůstal plně zachován. Musí umět reagovat na emoce, pauzy, nepřesnosti v projevu, a přitom udržet neutrální, profesionální roli.

„Bez zajištěné vysoké úrovně jazykové kompetence a bez kvalitního tlumočnického tréninku je to, jako kdyby vám po úrazu na dovolené v nemocnici v cizině při důležitém rozhodnutí tlumočil člověk, který sotva dokončil kurz konverzační angličtiny,“ vysvětlují odborníci.

Právě proto odborná komunita dlouhodobě zdůrazňuje, že kvalifikaci tlumočníků nelze ‚zjednodušit‘ do jednorázové zkoušky v systému, který neumí především jazykové kompetence tlumočníků dobře změřit.

Proč je systém NSK pro tlumočníky ČZJ nevhodný

Odborníci upozorňují, že NSK je primárně nástroj pro uznávání výsledků dalšího vzdělávání a není koncipován pro tak komplexní profesi, která zahrnuje především hlubokou znalost cizího jazyka, jakou je tlumočník znakového jazyka nebo obecně pro profese, které pro výkon svých činností potřebují prokázanou vysokou míru kompetence v jakémkoli cizím jazyce.

Dále odborníci zdůrazňují, že MŠMT uvádí, že standard vznikal ve spolupráci s odborníky. A přitom právě tito odborníci – zástupci profesních organizací, vysokých škol a vzdělavatelů tlumočníků, tedy ti nejpovolanější – opakovaně upozorňují, že standard nelze ve stávající podobě uvést v platnostt. V rámci NSK nemohou být právě pro tuto profesi splněny zásadní podmínky pro jeho správné a bezpečné fungování. Už v průběhu tvorby standardu tito odborníci zdůrazňovali, že se jedná pouze o zkoušku tlumočnických dovedností. Musí být proto nejprve vytvořena samostatná jazyková zkouška ověřující úroveň a kompetence v českém znakovém jazyce. Až tato jazyková zkouška má být nezbytným předpokladem pro konání zkoušky tlumočnických dovedností. Přesto Národní pedagogický institut a MŠMT na tato odborná doporučení dlouhodobě nebere zřetel – ani během samotné tvorby standardu, ani v rámci připomínkového řízení a konzultací s odbornou veřejností.

Hlavní problémy:

NSK nezajišťuje reálný systém vzdělávání, nabízí pouze jednorázové ověření kompetencí.
V rámci NSK neklademe srovnatelné nároky pro ověřování kompetence tlumočníků mluvených a znakových jazyků. Na tlumočníky znakových jazyků jsou v rámci systému NSK v oblasti ověřování znalosti jazyka kladené mnohem nižší nároky.
V žádné zemi EU nejsou tlumočníci znakového jazyka zařazeni do lokální obdoby podobného systému jako je NSK, což naznačuje, že by mohlo jít o riskantní experiment na české komunitě neslyšících.
NSK neumí zajistit kvalitní, mezinárodně srovnatelné ověřování jazykových kompetencí (např. úroveň B2 dle CEFR) a funkčně pracovat s testologickými a psychometrickými standardy pro ověřování jazykových kompetencí.
Hrozí falešně pozitivní i falešně negativní výsledky, tedy buď udělení „papíru“ lidem, kteří na kvalifikaci nemají, nebo naopak nezískání kvalifikace těmi, kdo ji odborně splňují.

Navíc:

Není možné povinně vyžadovat účast neslyšících expertů (odborníků a zároveň rodilých uživatelů ČZJ) v komisích, přestože právě oni mají mít klíčové slovo v posuzování kvality práce tlumočníků pro neslyšící.
Návrh předchozího pokusu (naštěstí nerealizovaného) o jazykovou část zkoušky v NSK byl nezávislou expertkou na jazykové testování označen jako vágní, nerealizovatelný a v praxi nepoužitelný.

MŠMT/NPI nemají v rámci NSK dostatečné odborné ani finanční kapacity na vytvoření a udržování kvalitního, objektivního systému zkoušek, monitoringu a revizí pro tak specifickou profesi, jako je tlumočení českého znakového jazyka, zejména v oblasti kompetencí v českém znakovém jazyce.

Důsledky opět dopadnou hlavně na neslyšící – těm zejména hrozí potenciálně méně tlumočníků, že do terénu se dostanou noví, ale “potvrzení” tlumočníci s nejistou kvalitou, a v řadě situací se tak neslyšící ocitnou bez možnosti plnohodnotné komunikace, to vše ale v rámci systému, kde každý má ten “správný papír”.

Co odborníci požadují a navrhují místo NSK

MŠMT obhajuje motivaci pro schválení PK TZJ plněním opatření Národního plánu podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2021–2025, které ukládá MŠMT podpořit vzdělávání tlumočníků a ověřování jejich kompetencí. Navrhovaný postup však řeší pouze část týkající se ověřování kompetencí a to ještě (vzhledem k připomínkám odborné komunity) nedostatečně. Cíle týkající se vzdělávání a ověřování tlumočníků uvedené v Národním plánu lze efektivněji řešit jinými způsoby – konkrétně vysokoškolským vzděláváním malého rozsahu, tzv. mikrocertifikacemi. V tuto chvíli proto odborná komunita zásadně doporučuje MŠMT, aby PK TZJ v rámci NSK neschvalovalo.

A navrhuje:

Podpořit řešení zvyšování kvality a dostupnosti tlumočnických služeb právě prostřednictvím vysokoškolského vzdělávání malého rozsahu (mikrocertifikace)

Mikrocertifikace umožňují kombinovat kvalitní výuku, praxi a odborné ověřování tlumočnických i jazykových kompetencí.
Na rozdíl od NSK nejsou svázány pro profesi tlumočníka ČZJ nerelevatními legislativními omezeními a umožňují nastavit zkoušky podle mezinárodních standardů.
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy již deklarovala připravenost a předchozí zkušenosti, které by dovolovaly mikrocertifikace pro tlumočníky ČZJ realizovat.

Odložit schválení PK TZJ minimálně do doby, než bude přijata novela zákona č. 179/2006 Sb., která umožní:

povinně vyžadovat a ověřovat předchozí jazykovou kompetenci uchazečů v ČZJ na úrovni B2 (zkouška z ČZJ jako cizího jazyka),
povinně zahrnout neslyšící experty do zkušebních komisí.

Navíc: Vytvořit a mít možnost reálně vykonávat certifikovanou jazykovou zkoušku z ČZJ.

“MŠMT se ve svém úsilí ke schválení regulace obhajuje plněním konkrétního opatření z Národního plánu podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2021–2025. Cílem v této oblasti je zvyšování kvality a dostupnosti tlumočnických služeb pro neslyšící. Předmětem konkrétního opatření je právě podpora vzdělávání tlumočníků a ověřování jejich tlumočnických kompetencí. Problémem je, že regulace v té podobě, jak ji plánuje schválit MŠMT, splňuje pouze polovinu tohoto opatření - a to ještě právě zvolením rámce NSK, krajině nevhodě a navíc tu zásadní část opatření, která se zabývá vzděláváním tlumočníků ČZJ naprosto pomíji. Pokud chce MŠMT dostát své povinnosti a vůle k plnění Národního plánu, což je vysoce žádoucí, mělo by jej realizovat prostřednictvím aktivit, které podpoří jak vzdělávání tlumočníků, tak i ověřování tlumočnických kompetencí - toto umožňuje právě systém vysokoškolského vzdělávání malého rozsahu, tzv. mikrocertifikací a nikoli schválení profesní kvalifikace tlumočník znakového jazyka v rámci systému NSK. Dále MŠMT a NPI ČR opakované argumentuje, že schválením PK TZJ se zvýší počet tlumočníků znakového jazyka. Vzhledem k tomu, že z ČR i ze světa máme z oblasti tlumočení znakových jazyků spíše opačné zkušenosti, tak opakovaně vyzýváme MŠMT k předložení dat či dalších důkazů, zakládajících toto opačné tvrzení. I přes naše opakované žádosti jsme uvedené důkazy nad rámec obecných tvrzení od MŠMT/ NPI neobdrželi.” komentuje celou situaci Mgr. Tamara Kováčová, z organizace Pevnost - Českého centra znakového jazyka, která je mluvčí neformální skupiny zapojených odborníků.

Kdo za výzvou stojí

Dopis s touto pozicí podepsali zástupci: České komory tlumočníků znakového jazyka, Jednoty tlumočníků a překladatelů, Ústavu bohemistiky pro cizince a komunikace neslyšících Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, České unie neslyšících, Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP), Tichý svět, o.p.s. – největšího poskytovatele tlumočnických služeb pro neslyšící, Pevnost - České centrum znakového jazyka.

Tito společně apelují na MŠMT, aby chránilo práva neslyšících na kvalitní komunikaci, nezávislý a důstojný život a neoslabovalo je schválením předloženého návrhu Profesní kvaifikace tlumočník znakového jazyka v systému Národní soustavy kvalifikací, který je formálním, ale ve výsledku nefunkčním modelem pro ověřování kompetencí právě u tlumočníků českého znakového jazyka.

Kontakt pro média:
Tamara Kováčová
advocacy manager, Pevnost – České centrum českého znakového jazyka
tel.: 603 942 437
e-mail: tamara.kovacova@pevnost.com